01/23 Festival Bastion Sv. Karla
Lukáš / AVU Šik / Praha - Petřín
feat. Helena Císařová; AVU atelier Restaurování sochy
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Mezi bastionem sv. Karla na Petříně a strahovskou plání se nacházel příkop jako součást barokního opevnění Prahy. Ten byl se ztrátou vojenské funkce na konci 19. století zasypán, a tím tato vysoká hrana částečně zanikla. Její vnější okolí sloužilo sportovním a kulturním účelům a na vnitřní straně vznikl ve 30. letech 20. století okrasný Růžový sad. Samotnou hradbu postupně pohltila vegetace, až je dnes zcela neviditelná. Neváže se na ni ani modernistický urbanismus strahovských vysokoškolských kolejí, ve své podstatě přísně utilitární, vágní a lidsky nepříznivý. Tato poloha a opomíjení dalo bastionu svým způsobem status půvabu a touhy vstoupit do jeho tajuplné blízkosti, dotknout se ho, vstoupit do něj.
> Areál se skládá ze tří hlavních částí: Tunel, Amfiteátr a Forum. Prostor mezi nimi vyplňuje park. Propojení strahovských kolejí a Petřína je prostorově zásadně přepracováno - z důvodu odhalení zasypaného rohu bastionu v zahradě Kinských. Nové řešení obsahuje přemostění této mezery lávkou. Ze směru od Skalní věže v zahradě Kinských je při hradbě přidáno pozvolně stoupající schodiště, které vyústí před portál tunelu. Forum na severním okraji areálu propojuje s petřínskou lanovou dráhou rampa, logická zkratka.<
Ambicí v řešení zadání festivalového areálu je citlivý zásah do bastionové zdi, její odhalení jako poukázání na původní obranný příkop, jejíž byl funkčně součástí. Toho je docíleno výraznou modelací terénu, která vytváří základní prostorovou jednotku návrhu - amfiteátr. Zatravněný, neformálně řešený prostor je spíše krajinářským objektem než stavbou. Svažitý terén, počínaje v zahradě Kinských, je vtažen tunelem na scénu a vylévá se dále do parku. Amfiteátr s kapacitou přes 200 lidí slouží pro velká představení, od divadla po letní kino. Jeho role je být funkčním podkladem pro uvedené akce, ale v mezičase po většinu roku sloužit jako neformální pobytový prostor.
Amfiteátr doplňuje pavilon ochozu, který spolu s portálem tunelu tvoří trvalou prostorovou kulisu. Tunel propojuje zahradu Kinských s festivalovým parkem, je v drobném spádu a jeho součástí je vodní prvek - součást komplexního systému retence dešťové vody.
Forum v severním rohu území je naopak obraz uzavřeného dvora, lemovaného po obou stranách po podélné ose symetrickou kolonádou - krytou terasou zahradních pavilonů. Součástí tribuny v čele fora je Blackbox, studio a černé divadlo zcela pod terénem.
Stavby v parku sdílejí architektonický jazyk jedné podélné zdi z Liaporových tvárnic v růžovém odstínu, jako odkazu k cihlové zdi opevnění a jeho mozaikovitosti - skladebnosti - utilitárnosti s půvabem. Vždy na stránách pavilonové zdi se nachází dvě velké střechy, které pod sebou ukrývají provozní náplň kantýny, festival shops a dílen. Střechy přechází do lehkých kolonád z ocelových trubkových sloupků, bíle lazurovaných a lakovaných trámků se střechou z vlnitého plechu.
Zázemí festivalu se nachází v zahloubeném postranním pavilonu Fora, jehož zdi částečně tvoří původní hradební zeď, nastavěná novou konstrukcí. Uprostřed parku se nachází jezero - retenční plocha pro zachycení dešťové vody ze střech vysokoškolských kolejí, prostoru kolem nich a z festivalového parku samotného. Tato voda napájí vodní prvek, vedoucí korytem v amfiteátru do tunelu a dále potokem až do jezírka v zahradě Kinských. Vytváří se tím komplexní vodní systém, který zadržuje vodu v území, ale rovněž udržuje vodu ve spodním jezírku okysličenou.
Uměleckým zásahem do architektury je návrh tunelu, plastiky masek na zdech a vodní prvek. Tunel svým proměnlivým, ale přesto jednoduchým tvarem uvede návštěvníka k letní scéně. Protéká jím voda v mosazné postranní vaně a po její stěně, čímž dosahuje jak funkčního, tak estetického a zvukového efektu. Hned první oválný vstup zdobí stylizovaná persona. Těmito objekty se propojuje divadelní areál s jeho charakteristickými prvky. Masky dříve sloužily pro diváky svými výraznými rysy k určení charakteru postavy při divadelním představení. Zde slouží jako navigační prvek, který se několikrát návodně nachází po areálu. Zvoleno je jemnější a stylizovanější provedení a materiál podle místa, kde se nachází - tedy beton nebo reliéf v omítce. Velikost se pohybuje od padesáti centimetrů až po metr. Dalším zásahem do projektu je návrh vodního prvku, stavidla, nacházejícího se ve vodní ploše. Prvek se skládá z jednoduchých geometrických tvarů a vychází z prvotního návrhu hlediště. Od objektu voda protéká betonovým žlabem přes letní scénu do tunelu, kterým ji odvádí jí pryč.
> Areál se skládá ze tří hlavních částí: Tunel, Amfiteátr a Forum. Prostor mezi nimi vyplňuje park. Propojení strahovských kolejí a Petřína je prostorově zásadně přepracováno - z důvodu odhalení zasypaného rohu bastionu v zahradě Kinských. Nové řešení obsahuje přemostění této mezery lávkou. Ze směru od Skalní věže v zahradě Kinských je při hradbě přidáno pozvolně stoupající schodiště, které vyústí před portál tunelu. Forum na severním okraji areálu propojuje s petřínskou lanovou dráhou rampa, logická zkratka.<
Ambicí v řešení zadání festivalového areálu je citlivý zásah do bastionové zdi, její odhalení jako poukázání na původní obranný příkop, jejíž byl funkčně součástí. Toho je docíleno výraznou modelací terénu, která vytváří základní prostorovou jednotku návrhu - amfiteátr. Zatravněný, neformálně řešený prostor je spíše krajinářským objektem než stavbou. Svažitý terén, počínaje v zahradě Kinských, je vtažen tunelem na scénu a vylévá se dále do parku. Amfiteátr s kapacitou přes 200 lidí slouží pro velká představení, od divadla po letní kino. Jeho role je být funkčním podkladem pro uvedené akce, ale v mezičase po většinu roku sloužit jako neformální pobytový prostor.
Amfiteátr doplňuje pavilon ochozu, který spolu s portálem tunelu tvoří trvalou prostorovou kulisu. Tunel propojuje zahradu Kinských s festivalovým parkem, je v drobném spádu a jeho součástí je vodní prvek - součást komplexního systému retence dešťové vody.
Forum v severním rohu území je naopak obraz uzavřeného dvora, lemovaného po obou stranách po podélné ose symetrickou kolonádou - krytou terasou zahradních pavilonů. Součástí tribuny v čele fora je Blackbox, studio a černé divadlo zcela pod terénem.
Stavby v parku sdílejí architektonický jazyk jedné podélné zdi z Liaporových tvárnic v růžovém odstínu, jako odkazu k cihlové zdi opevnění a jeho mozaikovitosti - skladebnosti - utilitárnosti s půvabem. Vždy na stránách pavilonové zdi se nachází dvě velké střechy, které pod sebou ukrývají provozní náplň kantýny, festival shops a dílen. Střechy přechází do lehkých kolonád z ocelových trubkových sloupků, bíle lazurovaných a lakovaných trámků se střechou z vlnitého plechu.
Zázemí festivalu se nachází v zahloubeném postranním pavilonu Fora, jehož zdi částečně tvoří původní hradební zeď, nastavěná novou konstrukcí. Uprostřed parku se nachází jezero - retenční plocha pro zachycení dešťové vody ze střech vysokoškolských kolejí, prostoru kolem nich a z festivalového parku samotného. Tato voda napájí vodní prvek, vedoucí korytem v amfiteátru do tunelu a dále potokem až do jezírka v zahradě Kinských. Vytváří se tím komplexní vodní systém, který zadržuje vodu v území, ale rovněž udržuje vodu ve spodním jezírku okysličenou.
Uměleckým zásahem do architektury je návrh tunelu, plastiky masek na zdech a vodní prvek. Tunel svým proměnlivým, ale přesto jednoduchým tvarem uvede návštěvníka k letní scéně. Protéká jím voda v mosazné postranní vaně a po její stěně, čímž dosahuje jak funkčního, tak estetického a zvukového efektu. Hned první oválný vstup zdobí stylizovaná persona. Těmito objekty se propojuje divadelní areál s jeho charakteristickými prvky. Masky dříve sloužily pro diváky svými výraznými rysy k určení charakteru postavy při divadelním představení. Zde slouží jako navigační prvek, který se několikrát návodně nachází po areálu. Zvoleno je jemnější a stylizovanější provedení a materiál podle místa, kde se nachází - tedy beton nebo reliéf v omítce. Velikost se pohybuje od padesáti centimetrů až po metr. Dalším zásahem do projektu je návrh vodního prvku, stavidla, nacházejícího se ve vodní ploše. Prvek se skládá z jednoduchých geometrických tvarů a vychází z prvotního návrhu hlediště. Od objektu voda protéká betonovým žlabem přes letní scénu do tunelu, kterým ji odvádí jí pryč.