12/21    Letní hala Výletná ︎
Lukáš / AVU Šik / Praha - Letná
feat. Jan Poš; AVU atelier Socha 2





Obraz domu


    S rodiči jsem jako malý kluk chodil téměř pravidelně o víkendech bruslit na zimní stadion na Štvanici. Byla to nejen sportovní aktivita, ale hlavně společenská. Ledová plocha praskala ve švech, scházela se zde celá Praha. Bruslícím nešlo o velkolepé výkony, nýbrž o sdílení volného času a přátelský pokec. Z amplionu hrálo rádio. S každou písničkou se ozvala hokejová siréna a celý dav, bruslící dokola, se zcela spontánně a bez výjimky otočil do protisměru. Fantastická energie. Organizovaná neorganizovanost.

Umístění


    Letenské sady mají se Štvanicí společných několik znaků. Jde o klidné území, které tvoří předpolí velkým městským celkům, z kterých sem máme tendenci unikat. Zástavbu zde v kontrastu s rigidní zástavbou blokové Letné tvoří pavilony a altány – volnočasová typologie s rekreační a společenskou náplní. Nová letní hala na tomto rozhraní nekonkuruje protilehlým fasádám technického a zemědělského muzea, leč klaní se před nimi jako neprůstupnou hradbou do města. Svým hmotovým a materiálním ztvárněním vede dialog se sousední budovou Lawn Tennis Clubu (LTC) od Bohumíra Kozáka z roku 1926 a naproti s historickým dřevěným kolotočem; zároveň se snaží vytvořit svéráznou kulisu výdechům z letenského tunelu od Zdeňka Sýkory z roku 1967.

Skladba


    Nová letní hala stojí na těžkém betonovém soklu, který ohraničuje prostranství před budovami muzeí. Ten pomocí opěrných zídek a venkovních schodišť obepíná celý objekt. Objem se skládá ze dvou částí se šikmými střechami, ukončenými kšiltem a sloupovou arkádou. Mezi tyto části je vložen kvádr – věž. Pod velkou šikmou střechou je sál, pod malou hlediště a zázemí. Hlavní vstup je orientován do Kostelní ulice, interiér tělocvičny se orientuje velkými okny přes klenutou arkádu na prostor kolem výdechů. Ten svým sklonem vyrovnává výškový rozdíl mezi Kostelní ulicí a Letenskými sady. Uvnitř objektu se v podélném směru nachází rampa spojující vstupní halu s prostorem cateringu, který přechází menší arkádou na dvůr s letní zahrádkou klubovny LTC. Z této rampy je v polovině její délky mezipodesta s přístupem na hlediště, kancelář režie a točité schody na střechu věže. Suterén se sklady a technologickým zázemím navazuje na stávající propojovací chodbu do starého LTC. Z původního objektu sportovní haly, který je nahrazen, je využita část stavební jámy a skleněné profily copilit z obvodového pláště.

Okolí


    Halu obklopují zpevněné plochy z žulové dlažby, betonových ploch a mlatu. Nové schodiště při historickém větracím komínu Rudolfovy štoly spojuje Kostelní ulici s dvorkem a letní zahrádkou klubovny LTC. Lípy v aleji při parkové cestě jsou zachovány, částečně řada mladých stromů na parcele. Mlatová plocha před terasou sálu umožní diagonální průchod parcelou.

Technika


    Konstrukci haly tvoří dřevěný těžký skelet s doplňkovou sloupkovou konstrukcí a difuzně otevřenou skladbou stěn s provětrávanou mezerou. Suterén a základové pasy jsou z monolitického železobetonu, vnitřní příčky jsou two-by-four dřevěné konstrukce opláštěné barevnou lazurovanou překližkou. Na fasádě se střídají plošné výplně z rudé a zlaté překližky a svislého lamelového dřeva. Střechu pokrývá měděná patinující falcovaná krytina. Opláštění věže nad hledištěm tvoří stěna z profilů copilit využitých z původní sportovní haly. Podlaha v tělocvičně je vzhledem k univerzálnosti sportu a společenských akcí světlá sportovní dubová podlaha, v ostatních prostorách červené marmoleum.

Umění


    Inspirací pro světelné řešení objektu se stala grafika Zdeňka Sýkory, která se nachází na vzduchotechnickém komíně v těsné blízkosti sportovní haly. Hlavní myšlenkou byla snaha o aktualizovanou interpretaci této grafiky do podoby světla. Při tom došlo k využití podobných postupů abstrakce tvarů, jako v případě vzniku této grafiky. Součástí řešení je i recyklace copilitových panelů, které se nachází v současném objektu. Originálním sestavením skleněných panelů dochází ke vzniku systému, připomínající grafiku s odkazem na Sýkorovu tvorbu, zároveň však klade důraz funkčnost.

    Místem pro umístění světelné grafiky se stal skleněný kvádr, vystupující z budovy. Samotý plášť je tvořen kopilitovými panely, které jsou sestaveny do systematické skladby. Sklo slouží jako difuzor pro LED trubice, umístěné na vnitřní straně této stěny. Osvětlení se skládá z množství různě dlouhých LED trubic, které jsou rozmístěny tak, aby připomínaly geometrické obrazce, odkazující na grafiku Zdeňka Sýkory. Dochází k symoblickému prodloužení pozorovatelnosti této grafiky, kterou bychom jinak v noci nemohli vidět. Po technické stránce je nasnadě využít rozmanitých možností tohoto typu osvětlení - proto návrh počítá s použitím možnosti nastavení intenzity, barevnosti a animace jednotlivých LED pásků.

    Vnitřní prostor haly využívá podobný princip lineárního osvětlení, jako fasáda. Profilová světla jsou umístěna v prostorách mezi překlady. Součástí stropního osvětlení jsou skleněné panely- copilit, které mají funkci difuzoru a přenáší venkovní principy stavby do interiéru. Vzhledem k šikmému řešení střechy je také nutné pracovat se stupňovitým nastavením jednotlivých LED trubic, aby došlo k rovnoměrnému dopadu světla na zem.

    Výše uvedené principy jsou v praxi ověřeny na objektu, který vznikl právě za tímto účelem. 300 cm vysoký objekt, situovaný v interiéru je tvořen deseti kopilitovými panely s železnou základnou. Copility jsou rozmístěny v podobném systému, jako na fasádě budovy. Uvnitř se nachází světlo, ozařující objekt.